V Ohařích původně nebylo kostela a v duchovní správě patřili Oharští ke kostelu v Žehúni. Roku 1751 zavítal do Ohař kněz Jan Malach, misionář diecése Hradecké a tvrdě lid zdejší ve víře katolické, zdělal ve dvoře rolníka Matěje Horyny misionářský oltář a to místo dal prkny ohraditi. Hned potom postavili sobě osadníci malou kapličku s oltářem sv. Jana Nepomuckého, a to na místě, kde nyní stojí kostel. Svatyně tato jest dne 16. května 1753 od kněze Jana Macha posvěcena. Roku 1813 rozšířena jest kaplička přístavkem a proměněna ve chrám lokální, kterýž pak dne 24. října onoho roku vysvěcen od vikáře Dobřichovského Leandra Navrátila.
Leč chrám ten dne 16. srpna 1838 vyhořel, a služby Boží pak téměř po 10 let konány byly ve škole. Teprve roku 1843 počala se stavba kostela nového z přebytečného jmění kostelů patronátních, načež dne 16. května 1848 nová svatyně posvěcena.
Budova kostelní, ač náleží k největším chrámům vesnickým, stavitelsky jest bezvýznamná.
Ze starší stavby zbylo pouze zábradlí z červeného mramoru mezi lodí a kněžištěm. Ve věží visí čtyři zvony. Největší jest 87 cm vysoký a má průměr 1 m. Na obvodu v středu čte se nápis: JN HONOREN S. JOANNIS NEPOM. Na dolním okraji: FUDIT WOLFGANGUS STRAUB OLOMUCENCIS ANNP 1847.
Z náčiní bohoslužebného jmenujme tu stříbrný kalich a ciborium ze zlaceného stříbra.
Po odchodu kněze Jana Macha odjížděl do Ohař v letech 1753 – 87 farář ze Žehúně šestkráte do roka konati služby Boží. Roku 1787 vyzdvižena v Ohařích lokalie a Lambert Pelikán, benediktin kláštera Kladrubského, po desítiletí působil tu jako prvý lokalita (1787 – 97). Za Josefa Tichého byla lokalie Ohařská r. 1856 povýšena na faru.
Akce podpořené dotacemi