Studánka v poli

Na západ od hřbitova, tam kde je nyní vodní nádrž, byl od nepaměti veliký močál. Také v celém okolí byla půda silně zamokřelá. Když tu v roce 1903 byla půda odvodňována, byl zde objeven silný pramen perlivé, křišťálově čisté vody. Při chemickém rozboru bylo zjištěno, že voda ta je slabě alkalická a jako taková je i léčivá. Majitelka bývalého býchorského panství Zdeňka Richtrová tu dala vyhloubit a vyzdít studánku a nad ní dala postavit dřevěný domeček, aby buď děti nebo někdo zlomyslný studánku neznečistil. Pravidelně sem pak dojížděl s vozíkem taženým jedním koněm její sluha v soudcích odtud odvážel vodu, která byla nejen jako voda koupelová, nýbrž i jako voda stolní. Voda, která ze studánky neustále odtékala, sloužila k občerstvení též lidem, kteří tu pracovali na polích.

Když tu byly bažiny odvodňovány, nalezli dělníci nedaleko od pramene zbytky kostí, ale ještě dost dobře zachovalé podkovy, třmeny, přezky z opasku a meč. Tehdy si staří lidé vzpomínali na vyprávění svých dědů, že do Ohař jednou k večeru přijela setina napoleonských vojáků, kteří přežili katastrofu v Rusku. Lidé je tehdy přijali vlídně a poskytli jim přístřeší buď ve chlévech nebo i ve svých skromných, ale teplých světnicích. Znavení vojáci sotvaže ulehli, ihned usínali. Ještě za noci však zazněl hlas polnice svolávající k dalšímu pochodu. Vojáci rychle nasedali na koně a za světlem pochodní ujížděli k Jestřabí Lhotě. Jeden mladičký důstojník, francouzský šlechtic, tu však zaspal. Když spatřil světla pochodní u Jestřabí Lhoty, vydal se za nimi cestou nejpřímější. Tryskem vjel na koni do bažiny a v ní zmizel. Téměř po stu letech byl nalezen jeho hrob.

V roce 1812 zmizel v bažině francouzský důstojník, v roce 1965 zmizela v bazénu studánka, která po celá desetiletí poskytovala mnohým vzácné osvěžení.