ObecOhaře
Jméno osady dává na rozum, že za pradávna měli obyvatelé její povinnost chovati pro knížecí dvůr lovecké psy, což asi pominutím hradu Oldříšského v 13. století přestalo. V 14. století shledáváme v Ohařích sídlo vladyk odtud nazvaných.
R. 1397 prodal Jan z Ohař v Němčicích jednoho člověka a jednoho podsedka s platem 80 grošů Václavu Zachovi z Ohař. Později vešly Ohaře v držbu vladyk Korečků z Božec.
Roku 1608 Ohaře a Němčice již náležely k panství Kolínskému. Ohaře náležely mezi větší osady, neboť tu bylo původně 15 kmetů potažníků a 3 chalupníci. Za války třicetileté zde úplně spustnul statek Vantěrovský (52 korců rolí)
Později rozšiřovaly se Ohaře, takže r. 1786 čítaly 42 čísla, roku 1843 již 58 čísel domů a 428 obyvatel. Roku 1857 byl zde 71 dům a 482 duše.
V Ohařích původně nebylo kostela a v duchovní správě patřili Oharští ke kostelu v Žehúni. Roku 1751 zavítal do Ohař kněz Jan Malach, misionář diecése Hradecké a tvrdě lid zdejší ve víře katolické, zdělal ve dvoře rolníka Matěje Horyny misionářský oltář a to místo dal prkny ohraditi. Hned potom postavili sobě osadníci malou kapličku s oltářem sv. Jana Nepomuckého, a to na místě, kde nyní stojí kostel. Svatyně tato jest dne 16. května 1753 od kněze Jana Macha posvěcena. Roku 1813 rozšířena jest kaplička přístavkem a proměněna ve chrám lokální, kterýž pak dne 24. října onoho roku vysvěcen od vikáře Dobřichovského Leandra Navrátila.
Leč chrám ten dne 16. srpna 1838 vyhořel, a služby Boží pak téměř po 10 let konány byly ve škole. Teprve roku 1843 počala se stavba kostela nového z přebytečného jmění kostelů patronátních, načež dne 16. května 1848 nová svatyně posvěcena.
Budova kostelní, ač náleží k největším chrámům vesnickým, stavitelsky jest bezvýznamná.
Ze starší stavby zbylo pouze zábradlí z červeného mramoru mezi lodí a kněžištěm. Ve věží visí čtyři zvony. Největší jest 87 cm vysoký a má průměr 1 m. Na obvodu v středu čte se nápis: JN HONOREN S. JOANNIS NEPOM. Na dolním okraji: FUDIT WOLFGANGUS STRAUB OLOMUCENCIS ANNP 1847.
Z náčiní bohoslužebného jmenujme tu stříbrný kalich a ciborium ze zlaceného stříbra.
Po odchodu kněze Jana Macha odjížděl do Ohař v letech 1753 – 87 farář ze Žehúně šestkráte do roka konati služby Boží. Roku 1787 vyzdvižena v Ohařích lokalie a Lambert Pelikán, benediktin kláštera Kladrubského, po desítiletí působil tu jako prvý lokalita (1787 – 97). Za Josefa Tichého byla lokalie Ohařská r. 1856 povýšena na faru.
Když vešel v platnost Tereziánský řád školní (1774), byly na panstvích komorních i po vesnických rychle školy zřizovány. Toho času dostalo se školy také Ohařům. Byla jednotřídní a vyučoval v ní rodák místní Jiří Měčíř. Nalézala se v obecním domku čís. 30., a docházely do ní děti z Ohař, Němčic, Polních Chrčic, Dománovic a Jestřabí Lhoty. Krátce před rokem 1780 postavena nová školní budova v čís. 45. Sestávala z přízemí, v němž mimo jednu třídu nalézal se též byt učitelův. Místnosti tyto tvoří západní křídlo staré budovy školní.
Roku 1824 docházelo do školy z Ohař 60 dětí, z Němčic 34 a z Chrčic 27 dětí. Domanovští přidali se zatím k Radovesnicům a v Jestřábí Lhotě o své újmě ustanovili sobě roku 1813 pomocníka, načež roku 1830 vlastní školy dosáhli.
Vzrůstající počet žáků přinutil vrchnost, aby roku 1842 zřídila ještě druhou třídu a opatřila dotaci pro pomocníka. I najatá třída musila se roku 1850 stěhovati, a od té doby skoro každoročně jinde umístěna byla, ba po několik i hřbitovním domkem bylo jí zavděk vzíti. Proto naléhaly úřady školní na obec, aby o vhodnější místnost se postarala. Po dlouhém jednání zakoupen roku 1860 barák čís. 73 jejž sobě slepec Matěj Černý z vyžebraných peněz postavil, v něm umístěna prvá třída a zřízen byt pro podučitele. Avšak i tu prostory třídy nijak nemohly stačiti počtu dětí.
Teprve roku 1898 postavena nová 2třídní budova s bytem pro učitele, ozdobená v průčelí sgrafity, jmény vynikajících mužů a poprsím Komenského.
Akce podpořené dotacemi
