Navigace

Obsah

Historie obce

Paměti osad na Kolínsku (uspořádal Josef Tůma, Kolín 1915)

V severním koutě hejtmanství rozkládá se po obou stranách okresní silnice do Chlumce vedoucí ves Ohaře (226 m n.m.).
Domy vesské kupí se na boku návrší „Kostelík“ zvaného.
Osada čítá 119 domů se 624 obyvateli Čechy (na 1 km2 103 lidi).
Mužů jest 288, žen 336; svobodných 155 mužů, 188 žen, ženatých a vdaných 123 mužů, 121 žen, ovdovělých 10 mužů, 27 žen; katolíků 575; čísti a psáti znalo 246 mužů, 272 žen.
Dle zaměstnání jsou 3 hostinští a kupci, 2 krejčí, 4 obuvníci, 2 řezníci, 3 koláři, 10 tesařů, 1 kovář, 1 pekař, 10 zedníků. Ostatní se zabývají polním hospodářstvím.
Katastrální rozloha činí 603 km2. Půda pozemků jest hlinitopísčitá se spodinou buď písčitou neb jílovitou. Střední, menší část katastru jest písčitá.
Roku 1897 napočteno: 44 koně, 266 kusů hovězího dobytka, 36 koz, 4 ovce, 127 vepřů, 15 úlův.
Poštovní, telegrafní a železniční stanice nachází se v Kolíně.
Ohaře jsou místní, katastrální, farní a školní obci.
 
Paměti
            Jméno osady dává na rozum, že za pradávna měli obyvatelé její povinnost chovati pro knížecí dvůr lovecké psy, což asi pominutím hradu Oldříšského v 13. století přestalo. V 14. století shledáváme v Ohařích sídlo vladyk odtud nazvaných.
            R. 1397 prodal Jan z Ohař v Němčicích jednoho člověka a jednoho podsedka s platem 80 grošů Václavu Zachovi z Ohař. Později vešly Ohaře v držbu vladyk Korečků z Božec.
            Roku 1608 Ohaře a Němčice již náležely k panství Kolínskému. Ohaře náležely mezi větší osady, neboť tu bylo původně 15 kmetů potažníků a 3 chalupníci. Za války třicetileté zde úplně spustnul statek Vantěrovský (52 korců rolí)
            Později rozšiřovaly se Ohaře, takže r. 1786 čítaly 42 čísla, roku 1843 již 58 čísel domů a 428 obyvatel. Roku 1857 byl zde 71 dům a 482 duše.
 
Kostel sv. Jana Nepomuckého
            V Ohařích původně nebylo kostela a v duchovní správě patřili Oharští ke kostelu v Žehúni. Roku 1751 zavítal do Ohař kněz Jan Malach, misionář diecése Hradecké a tvrdě lid zdejší ve víře katolické, zdělal ve dvoře rolníka Matěje Horyny misionářský oltář a to místo dal prkny ohraditi. Hned potom postavili sobě osadníci malou kapličku s oltářem sv. Jana Nepomuckého, a to na místě, kde nyní stojí kostel. Svatyně tato jest dne 16. května 1753 od kněze Jana Macha posvěcena. Roku 1813 rozšířena jest kaplička přístavkem a proměněna ve chrám lokální, kterýž pak dne 24. října onoho roku vysvěcen od vikáře Dobřichovského Leandra Navrátila.
            Leč chrám ten dne 16. srpna 1838 vyhořel, a služby Boží pak téměř po 10 let konány byly ve škole. Teprve roku 1843 počala se stavba kostela nového z přebytečného jmění kostelů patronátních, načež dne 16. května 1848 nová svatyně posvěcena.
            Budova kostelní, ač náleží k největším chrámům vesnickým, stavitelsky jest bezvýznamná.
            Ze starší stavby zbylo pouze zábradlí z červeného mramoru mezi lodí a kněžištěm. Ve věží visí čtyři zvony. Největší jest 87 cm vysoký a má průměr 1 m. Na obvodu v středu čte se nápis: JN HONOREN S. JOANNIS NEPOM. Na dolním okraji: FUDIT WOLFGANGUS STRAUB OLOMUCENCIS ANNP 1847.
Z náčiní bohoslužebného jmenujme tu stříbrný kalich a ciborium ze zlaceného stříbra.
            Po odchodu kněze Jana Macha odjížděl do Ohař v letech 1753 – 87 farář ze Žehúně šestkráte do roka konati služby Boží. Roku 1787 vyzdvižena v Ohařích lokalie a Lambert Pelikán, benediktin kláštera Kladrubského, po desítiletí působil tu jako prvý lokalita (1787 – 97). Za Josefa Tichého byla lokalie Ohařská r. 1856 povýšena na faru.
 
Škola
            Když vešel v platnost Tereziánský řád školní (1774), byly na panstvích komorních i po vesnických rychle školy zřizovány. Toho času dostalo se školy také Ohařům. Byla jednotřídní a vyučoval v ní rodák místní Jiří Měčíř. Nalézala se v obecním domku čís. 30., a docházely do ní děti z Ohař, Němčic, Polních Chrčic, Dománovic a Jestřabí Lhoty. Krátce před rokem 1780 postavena nová školní budova v čís. 45. Sestávala z přízemí, v němž mimo jednu třídu nalézal se též byt učitelův. Místnosti tyto tvoří západní křídlo staré budovy školní.
            Roku 1824 docházelo do školy z Ohař 60 dětí, z Němčic 34 a z Chrčic 27 dětí. Domanovští přidali se zatím k Radovesnicům a v Jestřábí Lhotě o své újmě ustanovili sobě roku 1813 pomocníka, načež roku 1830 vlastní školy dosáhli.
            Vzrůstající počet žáků přinutil vrchnost, aby roku 1842 zřídila ještě druhou třídu a opatřila dotaci pro pomocníka. I najatá třída musila se roku 1850 stěhovati, a od té doby skoro každoročně jinde umístěna byla, ba po několik i hřbitovním domkem bylo jí zavděk vzíti. Proto naléhaly úřady školní na obec, aby o vhodnější místnost se postarala. Po dlouhém jednání zakoupen roku 1860 barák čís. 73 jejž sobě slepec Matěj Černý z vyžebraných peněz postavil, v něm umístěna prvá třída a zřízen byt pro podučitele. Avšak i tu prostory třídy nijak nemohly stačiti počtu dětí.
            Teprve roku 1898 postavena nová 2třídní budova s bytem pro učitele, ozdobená v průčelí sgrafity, jmény vynikajících mužů a poprsím Komenského.

Stránka

Rok 1925 - před čp.83

Rok 1925 - před čp.83

Před čp. 25

Před čp. 25

Rok 1931, starý rybník

Rok 1931, starý rybník

Rok 1932, kostel sv.J.Nepomuckého

Rok 1932, kostel sv.J.Nepomuckého

Obecná škola, dnes OÚ

Obecná škola, dnes OÚ

Rok 1938

Rok 1938

Obecná škola, dnes OÚ

Obecná škola, dnes OÚ

Rok 1945, náves, dožínky

Rok 1945, náves, dožínky

V zimě

V zimě

Rok 1950, budova školy, dnes MŠ

Rok 1950, budova školy, dnes MŠ

Pohled od "třešňovky"

Pohled od "třešňovky"

Za slepičárnou

Za slepičárnou


Stránka